Cílem tohoto článku je přiblížit meditaci vhledu tak, jak se učí v tradici theravádového buddhismu. Nemusíte být obeznámeni s Buddhovým učením, abyste z ní měli užitek, ačkoliv tato znalost vám může pomoci jasněji pochopit vaše osobní zkušenosti a poznání, které se meditací mohou rozvinout.
Smyslem meditace vhledu není vytvořit věroučný systém, ale spíše dát návod k tomu, jak vidět jasně povahu vlastní mysli. Takto člověk získá nezprostředkované porozumění toho, jak věci jsou, bez spoléhání se na názory či teorie a získá vlastní živou zkušenost; vznikne tak také pocit hlubokého klidu, vycházející z vlastního vědění, které je mimo jakoukoliv pochybnost.
Meditace vhledu je klíčovým prvkem cesty, kterou Buddha nabídl pro blaho lidských bytostí – jedinou podmínkou je ji realizovat. Na těchto stránkách proto najdete popis řady meditačních cvičení a praktické rady, jak je provádět. Nejúčinnější je, jestliže čtenář sleduje postupně návod a pokračuje dále teprve po zvládnutí každé série instrukcí.
Termín „meditace“ (samatha-vipassana) se vztahuje na cvičení mysli, jimiž se vyvíjí jednak klid (samatha) prostřednictvím spočívající pozornosti, jednak vhled (vipassana) prostřednictvím reflexe. Základní technikou pro spočívání pozornosti je soustředěné uvědomování těla – to se tradičně cvičí při chůzi nebo sezení. Tento průvodce začíná pokyny, které se týkají této metody.
K reflexi dochází zcela přirozeně, jakmile se v meditačním cvičení cítíme „doma“. Pak už máme pocit lehkosti a zájmu a začínáme se obhlížet a seznamovat s procesy mysli, jež medituje. Toto „obhlížení“ se nazývá kontemplace. Je to zcela osobní a přímé prožívání – jakákoli technika je může pouze navodit. Několik nápadů a pokynů, jak toho dosáhnout, je obsaženo v pozdější části průvodce.
Znalost termínů v páli – kanonickém jazyce theravádového buddhismu – není nutná, chceme-li začít meditační praxi. Může být ale užitečná tím, že poskytne opěrné body ke studiu theravádového kánonu, stejně jako k učení mnoha současných učitelů, kteří tato slova stále považují za přesnější než jsou jejich anglické (České) ekvivalenty.
SPOČÍVANÍ POZORNOSTI VSEDĚ
Čas a místo
Soustředěné uvědomování těla se nejsnadněji realizuje vsedě. Potřebujete k tomu najít čas a místo, které vám umožní klid a volnost bez vyrušování.
Ideální je tichá místnost, ve které není příliš mnoho věcí rozptylujících mysl. Uspořádání s dostatkem světla a prostoru má zjasňující a očišťující účinek, zatímco tmavá a přeplněná místnost působí právě opačně. Důležitá je i denní doba, zvlášť proto, že většina lidí má den přesně rozdělen pravidelnými úkony. Není zvlášť účinné meditovat, když máte dělat něco jiného nebo když jste pod časovým tlakem. Je lepší vyčlenit si nějakou dobu – řekněme brzy ráno nebo večer po práci – kdy můžete cvičením věnovat plnou pozornost. Začněte přibližně asi čtvrthodinou. V tomto vymezeném čase cvičte soustředěně, s plným nasazením, a snažte se vyhnout mechanickému provádění úkonů. Meditační praxe, provázená skutečnou ochotou k hledání a snahou o nalezení smíru se sebou samým, se rozvine z hlediska trvání i dovednosti zcela přirozeně.
Uvědomování těla
Rozvoj klidu je podmíněn stabilitou a rozhodným, ale klidným úsilím. Necítíte-li se pohodlně, nemůžete se také cítit pokojně; ztratíte-li ze zřetele smysl cvičení, upadnete do denního snění. Jednou z nejúčinnějších pozic, která umožní správné vyvážení klidu a energie, je sezení.
Zaujměte pozici, která udrží záda vzpřímená, ale ne napjatá. Může tomu pomoci jednoduchá rovná židle, nebo, pokud ji zvládnete, některá z lotosových pozic (obrázky a popis pozic jsou na konci článku). Ty sice vypadají na první pohled krkolomně, ale po čase zajistí jedinečnou vyváženost citlivosti a pevnosti, která je příjemná mysli a přitom neunavuje tělo.
Bradu velmi lehce spusťte, ale nenechte hlavu volně viset – podporuje to ospalost. Ruce složte do klína dlaněmi vzhůru, takže jedna lehce spočívá na druhé a palce se dotýkají. Nespěchejte a najděte svou rovnovážnou polohu.
Nyní soustřeďte svou pozornost a začněte jí zvolna procházet svým tělem shora dolů. Všímejte si svých vjemů. Uvolněte všechna napětí, zvláště ve tváři, šíji a rukách. Víčka nechtě zavřená nebo přivřená.
Uvědomujte si, co cítíte. Očekávání nebo napětí? Pak své soustředění trochu uvolněte. Tím se mysl pravděpodobně trochu zklidní a začnete pozorovat, jak do ní vplouvají myšlenky, vzpomínky, denní snění nebo pochybnosti o tom, zda to děláte správně ! Místo abyste sledovali tyto myšlenkové řetězce nebo se snažili je přemoci, soustřeďte se raději více ha své tělo, které je užitečným zakotvením pro bloumající mysl.
Rozvíjejte ve své meditaci ducha nezávislého zkoumání. Nepospíchejte, Postupujte například svou pozorností od temene hlavy dolů celým tělem. Všimněte si různých vjemů – jako tepla, pulsace, ztrnutí a zcitlivění – v kloubech prstů, potu v dlaních, tepu v zápěstí. Dokonce i části těla, ze kterých nepřicházejí žádné specifické (pojmenovatelné) pocity, např. předloktí nebo ušní boltce, mohou být „projety“ pozorně. Všimněte si, že dokonce i nepřítomnost vjemu je. něco, co si mysl může uvědomovat. Toto stálé spočívající ohledávání nazýváme „bdělostí“ (sáti) a je to jeden ze základních nástrojů meditace vhledu.
Vědomí dechu (ánápánasati)
Místo „procházení těla“ vědomím (popsaném v předchozím odstavci) nebo jako krok následující po těchto cvičeních, lze bdělost rozvinout tím, že svou pozornost zaměříte na dech.
Nejprve sledujte vjem svého obvyklého dechu, jak proudí nosními dírkami, naplňuje hruď a břicho. Pak zkuste soustředit pozornost na jeden bod, třeba hlasivky, nebo – to je přesnější umístění – nosní dírky. Dýchání zklidňuje, stabilizuje a uvolňuje, pokud se ho nesnažíte ovládat vůlí. Tomu napomáhá také vzpřímená poloha. Mysl možná zabloudí jinam, ale vždy ji vraťte klidně zpět k dýchání.
Nemusíte rozvíjet koncentraci až k bodu, kdy kromě dýchání nevnímáte nic jiného. Účelem není dostat se do transu, ale spíše pozorovat činnost mysli a vnášet do ní poklidný jas. Celý tento proces – sebrat pozornost, uvědomovat si dech, uvědomit si, že mysl utekla, znovu ustálit pozornost – rozvíjí bdělost vědomí, trpělivost a porozumění sobě samému. Nedejte se odradit nějakou „chybou“ – prostě začněte znova. Budete-li pokračovat tímto způsobem, vaše mysl se nakonec zklidní.
Pokud se unavíte nebo rozrušíte, prostě se jen uvolněte. Zkoušejte být v míru sami se sebou a naslouchat jen hlasům své mysli – aniž byste jim nutně věřili!
Cítíte-li ospalost, věnujte více úsilí a pozornosti vašemu tělu a jeho poloze. Zjemňování pozornosti nebo rozvíjení klidu v této situaci všechno ještě zhorší.
V CHŮZI A VE STOJE
Mnoho meditačních cvičení (tak jako výše zmíněné „uvědomování dechu„) se vykonává vsedě. Vhodnou doplňkovou formou je však meditace v chůzi. Kromě jiných zajímavých důsledků je to také vhodný způsob, jak cvičení oživit, pokud na vás uklidňující efekt meditace vsedě působí otupujícím dojmem.
Máte-li přístup k volnému prostoru, odměřte si 25 až 30 kroků rovné země (nebo kousek cesty mezi dvěma stromy). Bude to vaše meditační cesta. Postavte se na jeden konec cesty a uvědomte si tělesné vjemy. Pozornost by nejprve měla utkvět na pocitu vzpřímeně stojícího těla, s pažemi přirozeně spuštěnými a s rukama lehce sevřenýma před nebo za tělem. Oči nechť upřeně hledí na bod na zemi asi tři metry před vámi; zabráníte tak rozptýlení mysli vizuálními vjemy. Nyní přejděte pomalu, uvážlivým, ale „normálním“ krokem na konec cesty. Zastavte se. Poopravte postoj těla během dvojice vdech-výdech. Obraťte se a jděte zpět. Během chůze si uvědomujte fyzické pocity nebo upřete svou pozornost na svá chodidla. Cvičením pro mysl je vnímat postupně pocit chodidel,' dotýkajících se země, mezeru mezi každým krokem, pocity zastavení a startu. Samozřejmě, Že mysl zabloudí. Důležité je neztratit trpělivost a přimět se začít znova. Přizpůsobte svůj krok stavu mysli – nechť je energický, jste-li rozčileni nebo trápeni utkvělou myšlenkou, odhodlaný, ale jemný, jste-li unavení nebo netrpěliví. Na konci cesty se zastavte. Vdechněte a vydechněte, a přitom „nechtě plynout“ všechnu svou únavu, starosti, klid, blaho, vzpomínky nebo názory. Toto „vnitřní tlachání“ se za okamžik zastaví, najednou nebo postupně zeslábne. Takto mysl občerstvíte a ustálíte její přirozený rytmus. V ohraničených prostorech přizpůsobte délku cesty možnostem. Můžete také chodit dokola po místnosti a po každém kole se na chvíli zastavit. Dobu tohoto zastavení můžete protáhnout až na několik minut, během kterých budete provádět „procházení těla“. Chůze vnáší do cvičení energii a plynulost. Udržujte krok klidný. Nesnažte se mysl udržet tak stálou jako při meditaci vsedě, spíše vnímejte tok jevů. Je pozoruhodné, kolikrát nás během cvičení ovládne nečekaný stav mysli – přijdeme na konec cesty a je třeba začít znovu – ale to je pro naši necvičenou mysl přirozené; myšlenky a nálady ji lehce pohltí. Neztrácejte trpělivost, poučte se, začněte znova. Lehkost a klid mohou vzrůstat, dokážete-li svou mysl učinit otevřenou a čistou přirozeným, nenásilným způsobem.
VLEŽE
Na sklonku dne věnujte několik minut meditaci vleže na boku. Lehněte si téměř rovně, ohněte paži a rukou podepřete hlavu. Očistěte myslí tělo, uvolněte se od stresů – nebo obraťte pozornost k dýchání. V každém případě nechtě utichnout vzpomínky na právě uplynulý,den, stejně jako myšlenky.na zítřek. Po několika minutách, když je mysl čistá, jste připraveni si ve spánku doopravdy odpočinout.
PĚSTOVANÍ SRDCE
Pěstování laskavosti a dobré vůle (mettá) přináší do vhledových cvičení novou dimenzi. Meditace přirozeně učí trpělivosti a toleranci nebo přinejmenším ukazuje důležitost těchto vlastností. Možná byste rádi v sobě rozvinuli přátelštější a ohleduplnější postoj k sobě i ostatním. Při meditaci můžete dobrou vůli pěstovat velmi realisticky. Soustřeďte pozornost na dech, který nyní bude představovat proud laskavosti a dobré vůle. Začněte u sebe, u svého těla. Představte si dech jako světlo nebo ztotožněte svou pozornost s teplým paprskem, kterým postupně procházejte a očišťujte vaše tělo. Jemně přeneste svou pozornost na střed hrudi, blízko srdeční krajiny. Když vdechujete, nechtě proud trpělivé laskavosti proudit k sobě – můžete si přitom v duchu například opakovat „Ať je mi dobře“ nebo „klid“. Při výdechu nechtě náladu této myšlenky – nebo vědomí světla – postupně prozařovat srdcem, tělem, myslí a pak ji vyšlete mimo sebe. „Ať je ostatním dobře“.
Jestli prožíváte negativní stav mysli, dýchejte s představou tolerance a odpuštění. Při tom může pomoci představa, že váš dech má hojivou barvu. Při výdechu se uvolněte – od stresů, starostí nebo negativního postoje – a rozšiřte tento pocit osvobození na celé tělo a mysl i mimo sebe tak jako předtím. Toto cvičení můžete provádět během celé meditace nebo během její části – sami posuďte, co je pro vás přiměřené. Uklidňující efekt meditace s laskavým postojem je výhodný pro začátek meditace vsedě, ale nepochybně si najdete čas provádět ji delší dobu, aby mohla proniknout hlouběji do srdce. Vždy začínejte tím, že si uvědomíte, co máte na mysli, i když je to triviální nebo zmatené. Nechtě mysl, aby na tom v klidu spočinula; ať už je to nuda, bolavé koleno nebo frustrace a lhostejnost. Nechtě to být; cvičení začněte tím, že se s těmito věcmi smíříte. Prozkoumejte a jemně odmítněte tendence k lenosti, pochybám nebo pocitu, provinění.
Klid je možné rozvinout ve velmi plodný postoj laskavosti k sobě samému, jestliže nejdříve plně přijmete přítomnost i toho, co nemáte rádi, co je nepříjemné. Udržujte stálou pozornost a otevřete své srdce všemu, co zakoušíte. To neznamená přijetí negativních stavů, jen jim to ponechává prostor, do kterého mohou přijít i odejít.
Vytváření laskavosti k světu mimo sebe probíhá podobně. Jednoduchou cestou k vytváření laskavosti je pracovat postupně. Začněte u sebe, spojte pocit láskyplnosti s pohybem dechu. „Ať je mi dobře“. Pak si představte lidi, které máte rádi a kterých si vážíte, a přejte jim dobré, jednomu po druhém. Přejděte k dalším známým, k nimž cítíte přátelství, pak k těm, ke kterým nemáte žádné vyhraněné postoje. „Ať je jim dobře“. Nakonec obraťte mysl k lidem, kterých se bojíte nebo které nemáte rádi a dále vyzařujte přání dobra.
Tuto meditaci můžete dále vysíláním soucitu rozšířit tak, aby zahrnula všechny lidi na světě, ve všech prostředích. A pamatujte, nemusíte cítit ke všem lásku, abyste jim mohli přát dobro!
Laskavost a soucit pramení ze stejného zdroje dobré vůle a vysvobozují mysl z úzké osobní perspektivy. Jestliže se nesnažíte stále jen nutit věci, aby se chovaly podle vašich přání, jestliže přijímáte sebe i ostatní stále více tak jak jsou, soucit vzniká zcela přirozeně. Schopnost soucitu je srdci vlastní.
REFLEKTOVANÍ BEZOBJEKTOVA BDĚLOST
Meditace může pokračovat také bez meditačního objektu, ve stavu čiré kontemplace či „bezobjektové bdělosti“. Po zklidnění mysli jednou z metod, které byly popsány dříve, záměrně odložte meditační objekt. Pozorujte proud mentálních obrazů a vjemů, tak jak povstávají, aniž byste k nim zaujímali záporný nebo kladný postoj. Všimněte si každé averze nebo zaujetí, uvědomujte si každou nejistotu, štěstí, nepokoj nebo klid, jak se postupně objevují. Můžete se vrátit k objektu meditace (např. dechu), kdykoliv se ztrácí jasné vnímání nebo když se začnete cítit přemoženi dojmy. Jakmile se mysl ustálí, můžete objekt meditace zase opustit. Tato praxe „holé pozornosti“ se velmi dobře hodí pro kontemplaci mentálních procesů. Spolu s pozorováním konkrétních „složek“ mysli můžeme obrátit svou pozornost k povaze toho, v čem jsou uloženy. Co se týče obsahů mysli, buddhistické učení zdůrazňuje zvláště tři základní charakteristiky. První je proměnlivost (anicca) – ustavičné vznikání a zanikání všech věcí, stálý pohyb obsahu mysli.
Tento „materiál“ mysli může být příjemný nebo nepříjemný, ale nikdy není v klidu.
Je zde také, i když často těžko postřehnutelný, pocit neuspokojení (dukkha). Tento pocit je často vyvolán nepříjemnými vjemy, ale dokonce i příjemné zážitky, když skončí, vyvolají v srdci nespokojenost. I v těch nejkrásnějších chvílích je v pozadí mysli nějaký stín nespokojenosti.
Jakmile se stálý proud vznikání a zanikání prožitků a nálad stane pro vás běžně známým, stane se také zřejmým, že nic z toho – protože zde není žádná stálost – nepatří doopravdy vám. A jakmile se tato látka mysli ztiší – zanechávajíc v mysli jasný prostor – nezůstanou zde žádné čistě osobní charakteristiky ! Je to těžko pochopitelné, ale v realitě není žádné „já“, žádné „moje“ – to je charakteristika „ne-já“ (anattá). Všechno důsledně zkoumejte a všímejte si, jak se tyto tři vlastnosti projevují ve všech věcech, fyzických i mentálních. Ať už budou vaše zkušenosti radostné nebo naopak jen stěží snesitelné, tato kontemplační praxe povede ke klidu a vyrovnanosti ve vašem životě.
KONTEMPLACE VAŠI PRAXE
Všechna tato meditační cvičení slouží k ustavení vědomí věcí tak jak jsou. Tím, že přitáhnete svou mysl plně ke zkušenosti, budete jasněji vidět stav samotné mysli – např. zda jste při své praxi leniví nebo naopak příliš dychtiví. Po jen trochu poctivém posouzení se stane zřejmým, že kvalita meditační praxe nezávisí ani tak na použitém .cvičení, ale na tom, co do něj vy sami vložíte. Budete-li tímto způsobem reflektovat, získáte hlubší vhled do své osobnosti a zvyků. Je několik důležitých věcí, které byste měli mít na mysli, kdykoliv chcete meditovat. Přemýšlejte, zda začínáte pokaždé vždy znovu – nebo ještě lépe, při každém dechu nebo kroku. Jestliže neprovádíte praxi s otevřenou myslí, může se stát, že si uvědomíte, že se pokoušíte znovuvytvořit vhled získaný v minulosti nebo Že nejste ochotni učit se ze svých chyb. Je zde správně vyvážené úsilí, se kterým uděláte vše, co se dá udělat, aniž byste své úsilí přepínali ? Jste v kontaktu s tím, co se skutečně odehrává ve vaší mysli nebo používáte techniku meditace zcela tupě a mechanicky ? Co se týče koncentrace, je dobré kontrolovat, zda odkládáte stranou vše, co se nevztahuje k přítomnému okamžiku nebo zda bloudíte svými myšlenkami a náladami! Nesnažíte se potlačit pocity, aniž byste je plně zaznamenali a správně na ně reagovali?
Správná koncentrace je ta, která sjednocuje srdce a mysl. Reflektování vás povzbuzuje k rozvíjení prospěšných postojů a ukáže vám ovšem ještě víc, než jak správně meditovat: dá vám jasný pohled, abyste porozuměli sami sobě. Pamatujte, že dokud nezískáte jistou meditační zkušenost a lehkost, je nejlepší používat nějaký meditační objekt, jako je např. dech, jako prostředek pro soustředění bdělosti a jako „protijed“ proti nezvládnutelné povaze všeho, co rozptyluje mysl. Ale dokonce i pak, ať je vaše meditační praxe jakkoliv dlouhá, je vždy dobré vracet se k bdělému vědomí dechu nebo těla. Rozvoj této schopnosti začínat znovu vede k vyrovnanosti a lehkosti. Vyváženou praxí si budete stále více a více uvědomovat, jak tělo a mysl vlastně pracují a jak žít ve větší svobodě a harmonii. A to je účel a plody meditace vhledu.
ŽIT KONTEMPLATIVNE
Praxí meditace vhledu se naučíte vidět jasněji své postoje a poznáte, které vám pomáhají a které jsou zdrojem potíží. Díky postoji otevřenosti vám mohou i nepříjemné zkušenosti pomoci k získání vhledu -např. k pochopení způsobu, jak mysl reaguje na bolest nebo nemoc. Jestliže uplatníte tento přístup ke zkušenostem tohoto druhu, často odvanete stres a odpor k bolesti a do značné míry ji i zmírníte. Na druhé straně, netrpělivost při meditaci může mít jiný důsledek: rozmrzení vůči ostatním, kteří vám ruší meditaci, zklamání, jestliže se vám zdá, že neděláte dost rychle pokroky, upadání do nepříjemné nálady kvůli maličkostem. Meditace nás učí, že klid mysli – nebo jeho nepřítomnost – podstatně závisí na tom, zda tyto životní zkušenosti dokážeme pozorovat s otevřenou myslí a reflektujícím způsobem.
Pozorováním svých záměrů a postojů v tichu meditace můžete zkoumat vztah mezi touhou a neuspokojením. Pozorujte příčiny nespokojenosti: je to chtění toho, co nemáte, odmítání toho, co nemáte rádi, nemožnost podržet to, co chcete. Obzvláště skličující je, když tím objektem neuspokojení a touhy jste vy sami. Pro nikoho není snadné vyrovnat se s vlastní slabostí, zvláště když se v sociálním Životě klade takový důraz na to, aby se Člověk cítil dobře, byl lepší než ostatní a měr to nejlepší. Taková očekávání opravdu ztěžují, aby člověk přijímal sebe samotného tak, jaký skutečně je.
Ale praktikováním meditace vhledu objevíte prostor, ve kterém máte poněkud odstup od toho, co si myslíte, že jste, i toho, co si myslíte, že byste měli být. Kontemplací těchto představ se stane jasné,, že nemáte žádnou takovou věc, jako „já“ nebo „moje“ jsou zde jen zkušenosti či zážitky, které do mysli přicházejí a zase odcházejí. Jestliže např. pozorujete nějaký rozčilující zlozvyk, neměli byste se tím nechat deprimovat a ještě ho tím posilovat. Pokud to neuděláte, sám vymizí. Možná se zase vrátí, ale to už bude slabší a vy budete vědět, co dělat. Kultivací pokojné pozornosti se mentální obsahy zklidňují a mohou dokonce úplně vymizet a nechat mysl jasnou a svěží. Taková je pokročilá cesta vhledu.
Schopnost udržet se uprostřed každodenní proměnlivosti života stále v tichém centru vědomí je znakem zralého umění meditace, protože vhled se nezměřitelně prohlubuje, je-li schopen rozšířit se na celou zkušenost. Snažte se používat perspektivu vhledu, ať děláte cokoliv – domácí práce, řídíte auto, pijete šálek čaje. Soustřeďte svou pozornost, nechtě ji pevně spočinout na tom, co děláte, a zkoumejte přirozenost mysli uprostřed činnosti. Využití této techniky k soustředění na fyzické vjemy, mentální stavy a stavy vědomí (spojené se zrakovými, sluchovými a čichovými vjemy) může rozvinout pokročilou kontemplaci, která promění světské úkoly na základ rozvoje vhledu.
Mysl, stále více a více soustředěná, dokáže svobodně a správně reagovat na každý okamžik a tak plyne život ve stále větší harmonii. Tímto způsobem meditace koná „sociální práci“ – tím, že přináší bdělost do vašeho života, přináší mír světu. Naučíte-li se spočívat v míru s nejrůznějšími pocity, které vznikají ve vašem vědomí, budete schopni žít v otevřenějším vztahu ke světu i k sobě samému.
DALŠÍ DOPORUČENÍ OSOBNÍ JEDNÁNÍ
Jak se prohlubuje náš vhled, vidíme jasněji důsledky našeho jednání – mír, který následuje dobré úmysly, jistotu a jasnou mysl, a naopak potíže, které vytváří zmatek a nedbalost. Tato zvýšená citlivost, zvláště když pozorujeme utrpení, které působíme sobě i jiným, je tím, co nás často inspiruje k tomu, abychom chtěli žít moudřeji. Chceme-li dosáhnout opravdový klid mysli, je nevyhnutelné meditační praxi spojit se závazkem k vlastní odpovědnosti a se starostí o sebe i ostatní.
Na cestě k vhledu není opravdu nic tajemného. Slovy samotného Buddhy tato cesta je prostá: „Konejte dobro, zdržujte se konání zla, očišťujte svou mysl“. Patří k pradávné tradici, že lidé, kteří se snaží o duchovní praxi, přikládají velkou důležitost správnému jednání. Mnozí meditující berou na sebe morální závazky – neškodit živým bytostem, nezneužívat sexualitu, neužívat omamné látky (alkohol a drogy), vyvarovat se pomluv a jiných prohřešků v řeči. To vše má pomoci vlastní čistotě a snad ji trochu podporovat i u ostatních.
SPOLEČENSTVÍ A PRAVIDELNOST
Meditace s několika přáteli v pravidelnou dobu může značně přispět ke stálosti rozvoje meditačního umění a moudrosti. Osamělý meditující vždy nakonec musí čelit tomu, že síla jeho odhodlání ochabuje, protože často má na práci něco, co se zdá důležitější (nebo zajímavější) než je pozorování dechu. Pravidelná skupinová meditace po dohodnutou dobu drží účastníky k tomu, aby pokračovali bez ohledu na střídání nálad. (Ze záměrného pozorování těchto posunů ve sklonech a náladách můžeme často vytěžit důležité zkušenosti či poznatky, ale jsme-li na to sami, může pro nás být obtížné vytrvat i navzdory nim). Vidíte tedy nejen jak to prospívá vám, ale můžete také pozorovat, jak vaše úsilí pomáhá ostatním pokračovat v meditační praxi.
POZNÁMKY K POZICÍM
Ideální je vzpřímená, bdělá pozice. Nahrbení jen zvyšuje tlak na nohy a nepříjemné pocity v zádech. Důležité je přistupovat k pozicím rozumně, ne s necitlivou silou vůle ! Pozice se Časem zlepší, je ale třeba pracovat s tělem, nikoliv proti němu. Kontrolujte svou pozici:
– Nezaklánějí se vaše boky dozadu? To má za následek nahrbení.
– Páteř má ve své bederní části přirozené zakřivení, takže břicho je trochu vystrčené a “otevřené“.
– Představte si, že vás něco jemně tlačí mezi lopatky a přitom zachovávejte uvolněné svalstvo. Tak získáte představu, zda nevědomky nehrbíte ramena (a tím zužujete hrudník).
– Všímejte si a jemně uvolňujte každé napětí v oblasti krku a ramen.
Pokud při pozici cítíte napětí nebo ochablost:
– Představte si, že hlava je zavěšena za temeno ze shora. Tak narovnáte páteř a udržíte bradu lehce vzpřímenou.
– Spojené ruce nechtě spuštěné těsně u břicha. Pokud byste je drželi vpředu, narušovaly by vaši rovnováhu.
– Dejte si pod a za zadek malý, ale pevný polštářek, abyste udrželi správně postavení boků.
Při bolestech nohou:
– Cvičte protahovací cviky (např. dotyk Špiček natažených nohou vsedě).
– Je-li bolest při sezení příliš velká, změňte pozici nebo se posaďte na malou židli či stoličku nebo se na.chvíli postavte.
– Jste-li zvyklí (nebo byste chtěli) sedět na zemi nebo téměř na zemi, zkoušejte polštářky různé velikosti a tvrdosti nebo vyzkoušejte některou z dostupných speciálních meditační stoliček.
Proti ospalosti:
– Zkoušejte meditovat s otevřenýma očima.
– „Protahujte“ systematicky svou pozornost celým tělem.
– Soustřeďte se spíše na celé tělo a fyzické vjemy než na nějaký subtilní objekt jako je dýchání.
– Vstaňte a procházejte se chvíli bez ztráty pozornosti na čerstvém vzduchu.
Při napětí nebo bolesti hlavy:
– Možná se snažíte příliš – to není nic neobvyklého. Uvolněte svou koncentraci. Například byste mohli přesunout pozornost na vjem dýchání v oblasti břicha.
– Vytvářejte na chvíli energii dobré vůle (viz „Pěstování srdce“) a nasměrujte ji do místa napětí.
Představa světla, šířícího se celým tělem, může pomoci zmírnit bolesti.
Zkuste soustředit světlo plné laskavosti na oblast potíží!
POZICE
Toto není vyčerpávající ani úplný návod, ale jen náčrt hlavních pokynů či doporučení pro praxi. Meditujícím lze vřele doporučit, aby vyhledali důvěryhodného a zkušeného "duchovního přítele" a učitele, který může pomoci při pokračující praxi. Kéž všechny bytosti žijí v míru, kéž se všechny bytosti osvobodí od strasti.